Mami, věnec se dneska přece koupí!!

Mezi pobíháním po nákupech mě zaskočil asi tak pětiletý chlapeček. Prošel kolem mne společně se svou maminkou, která se ho zřejmě snažila potěšit tím že spolu připraví adventní věnec. On ji ale velmi pohotově usadil: "Věnec se přece dneska už koupí!"
Chápu že někteří z nás si už třeba nechtějí odpustit oblíbené činnosti kvůli přípravě vánoc a adventu. Jsem prototypem člověka který uznává vánoční pohodu-v mém pojetí nicnedělaní. Ale ještě když jsem byl na prvním stupni základní školy, chtěl jsem vyrábět adventní věnec a jelikož se v naší rodině tato praktika nepěstuje byl jsem vždy velice zklamán a tak jsem se alespoň těšil na zdobení stromečku.
Dnes už asi takové tužby děti nemají. Ale co se mi zdá opravdu zvláštní, neumím si představit že bych stál o to abych si zapaloval adventní věnec koupený v obchode. Pro dospělce je to možná usnadnění. Ale myslel jsem si, že malé děti touží po adventu a vánočních tradicích v kompletním podání. Od všech příprav, po kapra ve vane. Ano, i toho kapra jsem jako malý vždy chtěl mít ve vane. Splnilo se mi to jen jednou v živote. Od té doby jsem to pravda nechtěl už nikdy, neboť kapr evidentně ve vane nebyl nejšťastnější a mé zhýčkaní civilizací mi "nedovolilo dovolit" tatínkovi aby ho zabil. Ale do té doby jsem toužil i po tomto zvyku. Dnešní dítě už asi vidí vše tak jak je, pragmatické a snadné-koupím si stromeček, pokud možno plastový a nazdobený, koupím si adventní věnec a koupím rodičům dary z peněz které mi na ne dali. Kde jsou ty časy kdy jsem jako malý špunt mamince kreslil obrázek a pak ho paspartoval? Vím že to asi nebyl vrchol grafických a estetických kvalit, ale nemusel jsem od maminky žádat peníze na dárky abych jí mohl koupit něco o co stejně nikdy nestála. Ale stejně jako už se dnes mezi dětmi nenosí vytvářet s rodiči vánoční výzdobu, nenosí se asi ani vyráběné dárky.